Dugpové

29.01.2021

V tomto článku se budu snažit z jednotlivých zdrojů složit určitý obraz o tom, kdo jsou to Dugpové, jaké jsou jejich strategie a jak souvisí s temnými aspekty naší historie.

Pro úvod si uveďme velmi stručné vysvětlení pojmu dugpa z "Malého mystického slovníku naučného" českého mystika Květoslava Minaříka:

Pojmy "mahajána" nebo "bódhisattva" lze vyhledat v tom samém slovníku a zasadit si tak pojem do širšeji rozvedených souvislostí, ale teď se podíváme na kratší práce rakouského spisovatele Gustava Meyrinka, který má velmi blízko k okultním tématům a vyjadřoval se i na téma dugpů:


Dále uvádím úryvek z novely "Hra cvrčků", kterou doporučuji přečíst si také celou, pokud vás toto téma více zajímá. Není dlouhá.

Zkráceně úvodem: Evropský poutník se nechá zavést tibetským průvodcem k Dugpovi po jeho dlouhém přemlouvání a slibu, že vezme za vše co uvidí osobní zodpovědnost. Dugpa je ochotný mu ukázat své umění pod znovu zdůrazněnou podmínkou, že poutník na sebe vezme veškerou odpovědnost za to, co se stane. Úryvek níže začíná těsně po setkání poutníka a Dugpy:


"Čekal jsem, že uvidím špinavého šamana se zplstěnými vlasy a vousy, jednoho z těch šílených nebo epileptických stvoření, která se často mezi Mongoly a Tunguzy vyskytují, která se omamují odvarem z muchomůrek a pak se domnívají, že vidí duchy, nebo vyrážejí nesrozumitelná proroctví. Zatím ale přede mnou nepohnutě stál muž dobrých šest stop vysoký, nápadně hubený, bezvousý, s olivově zeleně se lesknoucím obličejem, s šikmýma a nepřirozeně daleko od sebe ležícíma očima. Typ rasy mně naprosto cizí. Jeho rty byly živě červené, tenké jako ostří nože a tak silně vykrojené, zvláště ve vysoko vytažených ústních koutcích, jakoby ustrnulé nemilosrdným úsměvem, že vypadaly jako namalované.

Nemohl jsem od toho Dugpy odvrátit oči - dlouho ne - a když na to teď vzpomínám, řekl bych skoro, že jsem si připadal jako dítě, jemuž se při pohledu na strašnou masku hrůzou tají dech. Na hlavě měl Dugpa hladce přiléhající šarlatově červenou čepičku bez okraje, jinak měl až ke kotníkům drahocenný kožich z oranžově zbarvené soboliny.

Nepromluvil s mým vůdcem ani slovo. Myslím však, že se dorozumívali tajnými posunky, protože aniž se ptal, co od něho chci, řekl náhle Dugpa, že je ochoten mi ukázat, cokoliv si přeji, pod podmínkou, že na sebe výslovně vezmu veškerou odpovědnost, i když ji neznám.

Ihned jsem souhlasil.

Požádal mne, abych se na znamení toho dotkl levou rukou země.

Učinil jsem tak.

Mlčky pak kráčel kus cesty před námi a my jsme ho sledovali, až nám pokynul, abychom si sedli.

Byla to vyvýšená země podobná stolu a na jejím okraji jsme se utábořili.

Zeptal se, zda u sebe nosím bílý šátek.

Hledal jsem marně ve svých kapsách, jen pod podšívkou jsem našel starou vybledlou skládací mapu Evropy. Rozprostřel jsem ji před námi a vysvětlil jsem Dugpovi, že nákres je obrazem mé domoviny. Vyměnil si s mým vůdcem letmý pohled a já jsem zase uviděl na Tibeťanově obličeji ten výraz záštiplné zlomyslnosti, který mi byl nápadný už předcházející večer.

Přeji si spatřit kouzlo cvrčků?

Přikývl jsem a okamžitě mi bylo jasné, co přijde, totiž známý trik - vylákání hmyzu ze země pískáním nebo něčím podobným.

Opravdu, nepletl jsem se: Dugpa dal zaznít tichému kovovému cvrkání (malým stříbrným zvonečkem, který nosí u sebe) a hned vylézaly ze všech děr v zemi spousty cvrčků, kteří lezli na světlou mapu.

Stále více a více.

Nesčetně!

Už jsem se zlobil, že kvůli tak nejapnému uměleckému kousku, který jsem už v Číně dost často viděl, jsem podnikl tak namáhavou jízdu, ale to, co se mi nyní naskytlo, mne bohatě odškodnilo. Cvrčkové byli nejen vědecky naprosto nové rarity - proto již sami o sobě zajímaví - chovali se však nanejvýš podivně. Sotva vstoupili na mapu, běhali nejdříve bezplánovitě do kruhu, pak utvořili skupiny, jež se vzájemně nedůvěřivě měřily. Vtom padla do středu duhovitě zbarvená světelná skvrna (jak jsem se rychle přesvědčil pocházela ze skleněného hranolu, který Dugpa držel proti slunci) a o několik vteřin později se stal z dosud mírných cvrčků chomáč těl hmyzu, jenž se nejhroznějším způsobem rozsápal. Pohled na to byl příliš odporný, než abych to líčil. Šustění tisíce a tisíce křídel vydávalo vysoký zpívající zvuk, jenž mi projížděl tělem i kostmi, šustot smíšený z pekelné nenávisti a hrůzyplných smrtelných muk, které nikdy nezapomenu.

Zpod chomáče vytékala hustá zelená šťáva.

Rozkázal jsem Dugpovi, aby ihned přestal; on odložil hranol a už jen krčil rameny.

Marně jsem se snažil rozehnat cvrčky holí. Jejich šílená vražedná vášeň už neměla mezí.

Stále přibíhaly nové a nové houfy a hromadily se do odporných chumáčů výš a výš - do výšky muže.

Široko daleko byla půda oživena hemžícím se pominutým hmyzem. Bělavá do sebe vmáčknutá masa se tlačila ke středu, ovládána jedinou myšlenkou: vraždit, vraždit!

Jednotliví cvrčkové, kteří polozmrzačení spadli z hromady a nemohli lézt, se sami rozsápali vlastními kleštěmi.

Šustící zvuk se chvílemi stával tak hlasitým a tak děsivě pronikavým, že jsem si zacpával uši, protože jsem si myslel, že to už déle nevydržím.

Bohu dík, zvířat stále ubývalo, vylézající houfy se zdály být tenčí, až nakonec nadobro ustaly.

"Co vlastně ještě dělá?" ptal jsem se Tibeťana, když jsem viděl, že Dugpa se nemá k tomu, aby přestal, a jak se zdá, soustřeďuje své myšlenky na něco. Horní ret měl vysoko vytažen, takže jsem zřetelně viděl jeho špičatě připilované zuby. Byly černé jako saze, bezpochyby od žvýkání betelu v zemi obvyklého.

"Rozvazuje a spojuje," slyšel jsem Tibeťanovu odpověď.

Přestože jsem si stále říkal, že je to jen hmyz, co zde našel smrt, cítil jsem se velmi rozrušen a blízký mdlobě a hlas zněl, jako by přicházel z velké dálky: "Rozvazuje a spojuje."

Nechápal jsem, co to mělo znamenat, a nechápu to dodnes. Pak se už nestalo nic, co by bylo nápadné. Proč jsem ale přes to dlouhou dobu zůstal sedět? Nemohu to nazvat jinak, než že se mi nedostávalo vůle, abych vstal.

Slunce pozvolna zapadalo a krajina i oblaka nabyly onoho křiklavě červeného a oranžově žlutého nepravděpodobného zbarvení, které zná každý, kdo jednou v Tibetu byl. Dojem toho obrazu se dá porovnat jen s barbarsky pomalovanými stěnami evropských zvěřinců, jak je možné je vidět na výročních trzích.

Nemohl jsem se zbavit slov "rozvazuje a spojuje", která v mém mozku postupně nabývala nádechu něčeho strašlivého.

Ve fantazii se proměnila zápasící hromada cvrčků v milióny umírajících vojáků. Rdousil mne balvan nevysvětlitelného, nesmírného pocitu odpovědnosti, jenž byl pro mě tím mučivější, čím marněji jsem v sobě pátral po jeho kořenu.

Pak se mi zase zdálo, jako by Dugpa náhle zmizel a jako by zde místo něho stála - šarlatově červená a olivově zelená - protivná socha tibetského boha války.

A já bojoval proti tomuto pohledu, až jsem měl před svým zrakem opět nahou skutečnost. Zemské výpary, které vystupovaly z půdy, zubaté vrcholky ledovců horských velikánů na vzdálenost obzoru, Dugpa s červenou čepičkou, já sám v poloevropském a polomongolském šatu, pak ten černý stan s pavoukovitýma nohama - to všechno přece nemohla být skutečnost! Skutečnost, fantazie, vidění, co bylo pravé a co bylo jen zdání? A mezi tím vždy znovu dokořán zející myšlení, když se mne znovu zmocňoval strach z nepochopitelného, strašlivého pocitu odpovědnosti."


Teď k mému rozboru a interpretaci: Kouzlo cvrčků je založené na metodě "rozděl a spoj", která nápadně připomíná známé rozděl a panuj. Tento okultní rituál vůbec nevyžadoval bílý šátek, dugpa věděl, že poutník má u sebe mapu Evropy a způsob formulace jeho žádosti je jen malý trik. Hmyz vylákaný na mapu Evropy symbolizuje její obyvatele. Teď přijde složitější část: Světlo slunce, které svítí na mapu, reprezentuje duchovní světlo, esenci, která dává bytostem život a poznání, okultně řečeno představuje ducha. Slunce samo dává život. Dugpa toto světlo rozlomil na jednotlivé spektra svým hranolem, který nastavil proti slunci a tady přichází část "rozděl". Toto "rozděl" je velmi důmyslná psychologická technika, která se používá v lidské společnosti k rozdělení například na tvz. levici a pravici. Jedna strana se ztotožní třeba s modrou částí světla a druhá s červenou. Obě dílčí světla v sobě obsahují prvek původního celistvého světla a proto část lákavé pravdy, své specifické ideály atd. a tím k sobě strhává pozornost lidí. Tomuto se také říká polarizace společnosti a jelikož ani jedna skupina nežije v "celistvém světle", zákonitě jí to přitahuje k druhé skupině. Je tu tedy přirozená tendence ke "spojení", která by se na rozumné lidské úrovni měla projevit postupnou integrací ideálů a celkového sladění se obou celků, ale v tomto okultním rituálu se nejedná o rozumné lidské bytosti nýbrž o hmyz. Právě hmyzí přirozenost je klíčový komponent tohoto rituálu, protože ke spojení dojde podobným způsobem, jako když například spojíte rezavé mravence s černými - dojde ke krvelačné válce trvající dokud jeden druh ve společném prostoru úplně nezmizí.

Domnívám se, že pro úspěšnou polarizaci většiny společnosti je potřeba každé straně nabídnout kusy zdánlivě dobrých ideálů asi tak, jako jinde napsal Meyrink "Lhal, a abych nepostřehl, že lže, říkal chvílemi pravdu." Podněcovat k nenávisti ženy vůči mužům, ale mluvit o zrovnoprávnění a emancipaci. Ponoukat k lhostejnosti vůči dravosti výbojných národů, ale mluvit přitom o solidaritě a pomoci. Nebo naopak podporovat militantní necitlivé myšlení a mluvit o tom jako o lásce k národu. Obě strany mají opodstatněný důvod domnívat se, že mají minimálně v něčem pravdu a obě strany mají opodstatněný důvod domnívat se, že na té druhé straně něco smrdí, pak už ke zkáze stačí jen, aby svoje rozdíly komunikovali s myšlením, které charakterizuje spíše hmyz, než oduševnělé bytosti....

Co se týče záměny hranolu za ladičku, o které jste předtím četli: ladička tu symbolizuje na sluchové úrovni to samé, co hranol na zrakové úrovni. Jejich záměna není podle mě tak podstatná.


Meyrinkovi povídky se týkají první světové války. Na záčátku článku zmíněný mystik Květoslav Minařík se zmiňuje o Dugpech ve své knize Kéčara. Dugpové jsou tu uvedeni v souvislosti s dobyvačnými ambicemi vůdců Sovětského svazu po druhé světové válce a Minaříkovou snahou působit magicky proti zlu ve světě.

(uvedu krátký úryvek): 



Dugpové v seriálu Městečko Twin Peaks a astrologické vyšetření polarizace USA

Dugpové v Twin Peaks, seriálu Davida Lynche a Marka Frosta, měly místo, kde mohli exponenciálně kultivovat zlo, takzvanou Black Lodge neboli Černou lóži. Tato Černá lóže se měla otevřít a stát se přístupnou vždy, když nastala konjunkce Jupitera se Saturnem.

Vzhledem k Twin Peaks je z astrologického hlediska, nevím jestli důležité, ale při nejmenším zajímavé nejen to, že k této konjunkci loni v prosinci došlo, ale ještě jedna věc.

Psal jsem výše o polarizaci společnosti. Ta je dnes nejviditelnější ve Spojených státech. Z astrologického hlediska je tu něco zajímavého u obou kandidátů loňských prezidentských voleb. Když astrologicky zkoumáme vztah dvou lidí, pokládáme oba horoskopy narození jakoby na sebe a díváme se jaký mají prvky jednoho horoskopu vztah k prvkům druhého. To čeho jsem si všiml je, že jeden kandidát má Jupiter na tom místě, kde má ten druhý Saturn, takže tito dva lidé spolu vytváří v jistém smyslu tu samou "velkou konjunkci", ale to není vše. Horoskop Spojených států amerických má Merkur na tom samém místě kde, nastává tato konjunkce obou kandidátů. Teď vysvětlení významu těchto tří planet. Merkur v horoskopu státu nebo národa symbolizuje média, propagandu, komunikaci, školství, vzdělání. Vše co se týká komunikace a předávání informací. Konzervativnější prezidentský kandidát zasahuje do tohoto místa svým Saturnem, který je svou symbolikou o hranicích, autoritě, stabilitě, zemi, samostatnému přístupu k problémům a kritickém přístupu. Jupiter druhého kandidáta je o ideálech, sklízení úrody, o rozpínavosti a optimismu. Takto vnímám z astrologického hlediska symbolicky polarizaci USA. Meyrinkův hranol lámající světlo třeba na modrou a červenou bych tu nahradil Jupiterem a Saturnem a bojem dvou skupin o to, která z těchto dvou planet (respektive to co tyto planety symbolizují) je lepší. Jupiter a Saturn jsou svými přesnými protipóly jako třeba Slunce a Měsíc.

Ideály bez hranic, kritického přístupu a pevného postoje jsou jen naivním tlacháním, pokrytectvím, které většinou končí v nevázaném požitkářství jako například hnutí hippies. Na druhou stranu kritičnost a důraz na pevnou strukturu bez jakéhokoliv idealismu může snadno vést k určité tuposti nebo uzavřenosti ve špatném slova smyslu.

Osobně bych tedy z astrologického hlediska doporučoval bránit se polarizaci rovnoměrným rozvíjením jak kvalit, které reprezentuje Saturn, tak těch, které reprezentuje Jupiter a snahou je propojovat - dát ideálu pevné nohy a strukturu a pak kriticky hodnotit, jak se věci vyvíjí. Na druhou stranu snažit se obohacovat zavedené životní struktury novými ohleduplnými ideály a pak také hlavně vyhýbat se a bránit se všem davovým psychózám! 

Nejsme hmyz, jsme lidé!